Nasavrky 2011
Známí (neodvažuji se napsat přátelé nebo kamarádi, vzhledem k tomu, co tam vždycky vyvádíme) z Nasavrckého sidekar klubu zase po čase pořádali srázek. Dozvěděl jsem se to od Zelího, který tam jel koupit sajdku. (podezřívám Nasasvrčáky, že to před náma chtěli utajit) Tak jsme vyrazili, Já BMW K 1100 LT, Dáša, Yamaha XJ 900 s Radkem na tandemu a Leoš Yamaha FJ 1200 s Káťou na tandemu. Leoš se ujal role vedoucího. Já tam cestu dobře znám, a tak jsem se jen lehce podivoval jak míjíme ty správné odbočky. Když už jsme asi třicátý kilometr míjeli neustále odbočky na Seč, došlo k menší vzpouře. Nakonec se vše v dobré obrátilo a vjeli jsme do Nasavrk. Srázek se konal uprostřed města na dvorku za hospodou. Sotva jsme postavili stan, už byla ohlášená vyjížďka. Zelí který tak byl před námi a přijel tranzitem z jeho útrob vytáhl svoji Jawu 634 a přidal se k vyjížďce. Dojeli jsme k nějaké hospodě s mlýnským kolem, která stála taky někde. Pak se jelo dál. Jedem a koukám, že Zelí staví křižovatku. Když pak zběsile předjížděl kolonu, přidal jsem se k němu. Zanedlouho jel první. Stále jsme jeli první, koloně jsme ujeli, jen se nás drželi dva divocí borci na závodních pérácích. Pak už bylo jasný, že jsme zbloudili. Zkratka po rozbité lesní asfaltce poznamenané těžbou dřeva byl dost adrenalin. Málem jsem Zelího čtyřce se svým parníkem nestačil. Po divoké jízdě jsme ve čtyřech přijeli zpátky na sraz ještě před celou vyjížďkou. Tam Zelí dorazil borce na pérácích informací, že není pořadatel a nevěděl kam jet. Když dojeli ostaní loudové (bez Dáši která se s Radkem jela koupat) srázek se vyvíjel dále svým typicky poklidným Nasavrckým tempem. Byla tam vystavená součastná produkce Týnecké jawy a můžu s politováním konstatovat, že dílenské zpracování té nové 660 opravdu nic moc. Škoda, že jsme nesměli pojezdit. Pak dojela kapela, pochopitelně kotlíkářská. Aby měl Kaštan radost, adekvátně ke kapele jsem se Zelím zapálil ohníček a jali jsme se cosi ohřívat v ešusech. Když nám ohníček zalili vodou, šli jsme omrknou muziku. Pravda, nehráli špatně, i když Fousatýho Hata jsme se zase nedočkali. Jen to ozvučení, kvalitní výšky, přepálené středy a basy zapoměl zvukař doma. Marně se nám po naší konstruktivní kritice se slzou v oku omlouval. A co se fakt nepovedlo, bylo celkové rozmístění, hluboko pod přístřeškem nacpaný muzikanti, pak parket a nakonec repráky. Takže se tančilo na odposlechy. Nepřítomnost osvětlení a hudby v pauzách jsem iniciativně doháněl halogenama a rádiem na mé motorce. Tak hodní jsme byli a přesto nás prý nemají rádi, nechápu. A pak se šlo spinkat. Ráno jsem ocenil svůj geniální nápad postavit stan těsně za prolejzačku a předsíňku uvázat k mohutné vodorovné trubce. A když vstávala Dáša, ocenila to také. Leošek s Katkou odjeli celkem brzy a my jsme pochopitelně odjížděli jako naprosto poslední. Tak proběhl srázek v Nasarkách. Další prý nebude a kdyby přece, tak nám to zatají. Uvidíme.
Náhledy fotografií ze složky Nasavrky 2011