Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Cihla spich 2011

Tak se stala taková věc, že jsem poněkud zradil jawičky a přitáhnul domů BMW. Takovej bawor byl mým postpubertálním snem od roku 1990. ( pravda, tehdy to bylo K 100 RS)  Když se naskytly peníze (dřeváku, se slzou v oku vzpomínám)  tak jsem za velmi přijatelnou cenu BMW koupil. Pak jsem časem zjistil, že tohle Káčko, čili létající cihla je narozdíl od země svého vzniku v Českých zemích prakticky neznámý a nedoceněný stroj. Díky internetům jsem sehnal kontakty na další majitele těchto divnostrojů a konzultoval s nimi poznatky z provozu. A tak nějak slovo dalo slovo, či spíše mejl dal mejl a došlo k uspořádání setkání majitelů BMW řady K. Podle mě byla ta akce tak trochu HURÁ akce, ale proč ne. Vyrazil jsem s Dášou která jela na Yamaze XJ 900, do Práglu. Vzhledem k povaze našich cstovních strojů, jsme jeli z Hradce po dálnici. Abych uspořil palivo, pověsil jsem se za jedno suv s nezačerněnými skly abych viděl skrz něj. Jel tak těch 120-130, pěkně se mi za ním jelo, hezky mi rozrážel vzduch. Jen časem nějak znervózněl a začal zmateně kličkovat mezi pruhy.  Šťastně jsme dojeli do Prahy. Trasu jsem měl nastudovanou z internetů, ale záhy jsem zjistil, že Praha není Žamberk. A když jsme jeli po nábřeží, koukali na parníky a metronom na Letné, bylo jasný, že jsme zabloudili. Sice jsme se vydali nakonec správným směrem, jenže najednou před námi bouračka, policajti, zmatek a už jsme byli na Hradčanech. A  kudy teď na Radlickou? Nakonec pomohla telefonická navigace a trefili jsme. V  Moto Sup u Virgila sešli tři Káčka. Já, Virgil a Okim. Nepočítám čtvrtého účastníka akce, Dášu, předsedkyni už zaniklého Jawa klubu na Yamaze. (fuj, rejže) Takže jsme se u Supa sešli a co dál.... program nebyl zajištěn.  Vyrazili jsme tedy do Jílového u Prahy do BMW klubu, který pořádal jakousi akci. Jen Dáša musela vymýšlet hlouposti a vědoma si toho, že metro je pro turisty a balíky z venkova jela jím na Václavák za nějakou kamarádkou. Měla se pak spojit s Virgilovým tátou na Viragu 1100 a jet za námi do Jílového. Propagace oné akce prý byla velká, (já o tom nic nevěděl) ale ta akce byla spíš taková nepovedená promo akce různých firem. Nezachránil to ani nějaký Gondík (znáte z TV) . Ironíí bylo, že za pomocí Gondíka a obrněného trnansportéru jeli pořadatelé ukecávat návštěvníky sousedícího jarmarku, aby zavítali k nim. Nám se tam, moc nelíbilo, chtěli jsme jinam, jenže se furt čekalo na Dášu. Když konačně dorazila  zdvihli jsme kotvy. Virgil starší se od nás oddělil. Jeli jsme okouknout Lešanské muzeum obrněné techniky. Všem doporučuji, jen tam nejezděte hodinu před zavíračkou jako my, kteří půl odpoledne čekali na Dášu.  Museli jsme hodně spěchat a to byla škoda.  Pak se jelo do Stellwolf kde byli Starý fotři, kde je to vždycky fajn. Jenže  tam se zrovna nic nedělo a Starý fotři jeli do Prčice k Chlíf bikers na zapíjení dcerky jednoho jejich člena. Okim to vzdal a jel domů do Plzně. My jsme uháněli s fotrama do Prčice. Po 320 ujetých km z domů jsme byli u Chlíf bikers. A tak jsme se nějak octnuli na oslavě dcerky někoho koho vůbec neznáme, s lidma který jsme nikdy neviděli. Do rána se ten hendikep napravil a bylo to tam fajn. Druhý den po zmátoření jsme se rozloučili a jeli domů. V Práglu jsme dali pac a pusu Virgilovi a jelo se dál. V Hradci Dáša plakala jak ji všechno z tý laciný japonský motoky bolí,  a tak protože já byl naprosto svěží, (jednak německá kvalita a taky jsem se tak strašně neožral jako někdo) půjčil jsem ji BMW. No Častolovicích jsem si ho vzal zase nazpět, poněvač kdybych se toužil ofukovat vzduchem, koupím si lacinýho japonce. A pak jsme už jen dojeli domů. Na tachomerech přibylo 600 km za víkend a v peněžence ubylo neúrekom. Jen škoda, že Dáša zapomenula nabít baterky do foťáku.

 

Náhledy fotografií ze složky Cihla spich