Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Leoškův Orienťák 04

26. 10. 2006

Dne 29. září 2004 můj švára Leoš uspořádal orientační závod. Účastníci z větších vzdáleností přijeli už v pátek.

Přijeli Zelí, Čárlí, Jaroušek a pořadatel Leoš. Jak tomu bývá v podobných případech zašlo se na jedno, u kterého nezůstalo. Bylo veselo, až moc. Za všechno svědčí to, že já a Zelí jsme si odskočili, abychom se vzápětí vrátili do hospody na lyžích. Vykulenej pingl nám jen řek ať nepoškrábem parkety. V celý hospodě je dlažba.

Ustavující schůze klubu, jestli se to tak dá nazvat, byla taky údajně příliš hlučná. Když nás konečně vyhodili, přesunuli jsme se k nám, kde jsme naprosto nezodpovědně v zábavě pokračovali. Po exhibicionistický šou- ukaž prdel, která se bohužel asi stala tradicí, cosi zavrčelo pod okny a k nám nakráčel “ Kačinskej” Petr s harmonikou.Pokračující veselí skončilo pádem Zelího a krvácející dírou v hlavě, kterou jsme celkem zdatně ošetřili. Fotodokumentace se naštěstí nezachovala.

Sobota ráno:

Těžce jsme vstali a odjeli na start do Horní Čermné. Účastníků se bohužel moc nesešlo, přesnej počet si už nepamatuju. Jeden se zůčastnil dokonce v autě. Odstartovalo se a já s Plošticí a Dáša ve škodovce s dětma jsme jako pořadatelé jeli na první kontrolní stanoviště do (kurnik,jak se ta prdel jmenovala? Čárlí napověz…) . Bohužel jsme trošku zabloudili, tak první závodníci tam byli dřív než my. Naštěstí na nás počkali.

Když dorazil i poslední závodník, první startující Čárlí, tak náš úkol skončil. Čárlí vyprávěl, jak bloudil v Ústí a. O. , jak jel do Moravský Třebový, jak na přejezdu byli šraňky dole a když jsme mu řekli, že tamtudy trasa vůbec nevedla a proč se nepodíval do mapy, tak nám sdělil, že mapa je pro buzeranty. Kupodivu nevyhrál.

My jsme se přesouvali do cíle v Pustých Žibřidovicích. Cestou jsme potkali u silnice Leoše se Zelím, jak si krátěj čas střelbou ze vzduchovky. Taky sem si šel picnout. Pak u nás zastavili policajti. Polilo mě horko, myslel jsem že jdou po škodovce.Ale oni chtěli zbrojní průkaz a průkaz zbraně k tý pušce co tam s ní mávám. Zjištění, že kromě zlamovacích vzduchovek, existují i opakovací, je velmi překvapilo a tak raději zase odjeli.

Šťastně jsme dorazili do Žibřidovic a v klídku čekali na závodníky. Když všichni dorazili, odjeli si jízdu zručnosti, odstříleli si ze vzduchovky a počkalo se než se to všechno spočítá a vyhlásej se výsledky. První byl Vlaštovka, a ostatní si nepamatuju. Pak následovala večeře a volná zábava s Hanušovickým pivem.

Samozřejmě, že to bylo zase divoký, pokračovalo se v zakládání klubu, sedělo se se šátkem a bowdenem na hlavě alá taliban, řvali jsme, tancovali, kdosi běhal nahatej, kdosi rozbíjel jawu, kdosi padal do stoky plný sraček, kdosi lámal kamrdátce ruku a se všema se chtěl prát. Prostě zábava plně v našem duchu.

Ráno rozloučení a odjezd, však to znáte. Závěrem chci poděkovat Leoškovi za zorganizování akce, účastníkům za účast a hospodskýmu v Žibřidovicích za shovívavost a nekonečnou trpělivost s náma a našema úletama.

Dřevák